Hlavní rozcestí

Škola v přírodě 6.A, 6.B

Tomáš Veselý 20.9.2022

Železná ruda - chata Pohádka

Pátek 23. 9.- THE END

Všechno dobré jednou končí a naše škola v přírodě bohužel není výjimkou. Užili jsme si tady krásné dny plné zážitků na které budeme jistě dlouho vzpomínat. Chceme poděkovat našim učitelům a především vedoucím Štěpánce, Anetce a Honzovi za všechna úchvatná místa, která nám tu na Šumavě ukázali a taky za vědomosti, které jsme zde načerpali. A především chceme poděkovat Vám rodičům, že jste nás sem pustili s těžkým vědomím, že naše krásné tvářičky celý týden neuvidíte. 

Tak ahoj Šumavo! Určitě se nevidíme naposledy. :)

 

Čtvrtek 22. 9.

Včerejší akce nás zmohla natolik, že dnešní vstávání se u mnohých jevilo jako nesplnitelný úkol. Ale nevzdali jsme to a vyrazili na horu Poledník, která je proslulá svou rozhlednou, která byla původně vojenskou věží s cílem sledovat a odposlouchávat dění za našimi hranicemi za dob Železné opony. 

Zatímco včerejší výstup byl strmý a vcelku krátký, ten dnešní mu byl přesným opakem. Naše morálka, ale kupodivu vedoucích neopadla a zdlouhavý pochod si někteří z nás krátili sběrem hub a jiní se snažili co nejdelší část absolvovat poslepu s doprovodem. Velkou vzpruhou nám také byly vynikající řízečky. Mňam! 

Po cestě jsme se zastavili u Prášilského jezera, kde jsme dle pověsti mohli spatřit Jezerní pannu, ale bohužel jsme se jí nedočkali, tak jsme vyrazili dál. Neustále jsme si kladli otázky, jak to zdejší převaděči dokázali, že zde soustavně přecházeli za nejhorších možných podmínek a ještě k tomu v naprosté tmě, aby byly jejich šance na chycení co nejnižší.

Na vrcholu bylo i občerstvení a jsme vděční za pana učitele, který nám ukázal ty nejhorší pamlsky v nabídce, které jsme si rozhodně neměli vybírat. Byly totiž přesně tím co jsme potřebovali. Rozhledna nás svým výhledem daleko do Alp opravdu uchvátila a paní učitelce rovnou podlomila obě nohy. Jsme na ni ale pyšní, že se svému strachu z výšek postavila čelem. Při čekání na autobus jsme si ještě zaskotačili na dětském hřišti až to vypadalo, že jsme dnes na žádném výšlapu nebyli.

Večer jsme si zadováděli na diskotéce, kdy jsme naši chatu otřásli v základech!!! Už nás ale ženou do postele, takže se pr odnešek s Vámi loučíme. Jdeme spát trochu skleslí, protože je to tady naše poslední noc, ale jsme rádi, že se s Vámi zítra už uvidíme.

 

Středa 21. 9.

Noční přechod jsme všichni zvládli bravurně a dnes nás čekal výšlap na nejvyšší horu Šumavy Arber, neboli Velký Javor s výškou 1456 m. n. m. V autobuse do Německa jsme si nasazením roušek připomněli doby covidové a doufáme, že si naším pobytem v přírodě posílíme imunitu natolik, že nás další "vlna" nijak nerozhází. Naši vedoucí nás chtěli utahat cestou po "černé sjezdovce", ale k jejich úžasu jsme si s ní všichni poradili do tři čtvrtě hodiny! A ještě jsme si přitom stihli zasoustěžit o nejlepší pašerácký tým.

Po pauze na oběd nás na hřebeni čekala návštěva kaple sv. Bartoloměje a čtyř jednotlivých skalních vrcholů, které společně tvoří krásný kruhový výhled na Šumavu i Bavorský les. Ohromila nás Javorská ledovcová jezera, která jsou opravdovými křišťály této krajiny. V neposlední řadě jsme se podívali na dvě radarové kopule, které zde byly nasazeny za dob studené války a dnes jsou součástí protivzdušné obrany v rámci integrovaného systému NATO.

Na cestě zpátky jsme proskákali lesem jako píďalky, zavařili si mozkové spoje hádankami a, než jsme se nadáli, už jsme seděli u táborového ohně obklopeni zpěvem a buřtíky. Zítra si dáme pro jistotu ještě jeden výšlap, aby se nestalo, že se k Vám vrátíme nevybití. Nezapomeňte se podívat na autentické záběry našich pocitů po zdolání vrcholu!

 

Úterý 20. 9.

Deštivé ráno nám na náladě neubralo a po snídani jsme se směle odebrali směr hraniční přechod Alžbětín. Tam jsme si všichni společně jedním krokem našlápli k našemu Německému sousedovi. V informačím středisku jsme na mapě prozkoumali Železnou oponu, která těmito končinami v minulosti procházela. 

Zajímal nás příběh zdejšího "Krále Šumavy" Josefa Hasila, který zde po pašeráckých stezkách převáděl přes hranice ty, kteří byli pro režim nepohodlní. Nedalo nám to a museli jsme si útěk přes ostnatý drát vyzkoušet také. Dobře, že nic takového nemusíme zkoušet na "ostro".

Po obědě jsme si prošli bunkry utajeného Belvederského okruhu, a po neúnavných bojích se zdejšími pavouky si je prohlédli i zevnitř. Těžko uvěřit, že se tu byli schopni natlačit dospělí chlapi. Strážní pavouci ale provedli protiútok a proto jsme, někteří i s křikem, hned utekli zase zpět na chatu, kde nás přivítala sladká vůně lívanců. Naplnili jsme tedy opět síly a připravujeme se ještě na noční pašerácký přechod. Držte nám palce, ať nikoho z nás nechytnou!

Perličky z dneška:

Tonda, 6.B:"Bylo to dobrý, jen kdyby nebyl déšť. Ale s tím nic nenaděláme. Super byl návštěva Německa."

Sam, 6.B: "Dnes se mi líbilo být jednou nohou v Německu a jednou v Čechách. Krásná byla expozice v Infocentru z dob Železné opony. Bylo to velmi poučné."

Nela, 6.A: "Vůbec jsem nevěděla, že existovaly takové bunkry, které jsou ještě i dnes přístupné. Skvělý den, těšíme se na zítřek."

Anonym 1: "Už nás nezdržujte, musíme vyrazit na přechod."

Anonym 2: "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ TAM JE PAVOOOOOUK!!!!! TAM UŽ MNE NIKDO NEDOSTANEEEEE!!!!"

Fotogalerie

102 fotek

Rychle k cíli

Kroužky 2021/2022
Líbí se Vám naše nové stránky?
Ano
67%
ne
33%