Škola v přírodě 2.B, 4.AB
Den čtvrtý:
Po stezce odvahy jsme si dneska trochu přispali, ovšem zážitky nepočkají, tak jsme hned po snídani vyrazili na blízké hřiště zahrát si zábavnou běhací hru. Při ní jsme samozřejmě zmokli, protože jsme na horách a už jsme si zvykli, že počasí se tu mění doslova z minuty na minutu. Po obědě a poledním klidu se přiblížila tolik očekávaná audience u samotné císařovny Marie Terezie, která si nás samozřejmě vyzkoušela ze základních znalostí, aby poznala, zda jsme vůbec hodni s ní hovořit. V nouzi pomohl její muž František I. Štěpán Lotrinský, případně nám odpověď pošeptal dvorní šašek.
Po všech patřičných náležitostech jsme se dozvěděli, že se v místních
horách našly nové zlaté žíly, tak jsme rychle vyrazili ono zlato vydolovat, než se to rozkřikne. Cestou jsme se ještě stihli zastavit v
přírodních Kneippových lázních. Večer jsme těžce vydolované zlaté poklady směnili na dvorním trhu za poklady jedlé a dnešní den ukončili u táboráku.
Balíme a plni zážitků zítra vyrážíme zpět do našich časů.
Dnešním dnem nás dále provázela Marie Terezie. Při dopolední reformátorské stezce jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli dopady změn,
které v našich zemích Marie Terezie zavedla. Třeba lekce krasopisu nám připomněla, že tenkrát byla zavedena povinná školní docházka, nebo třídění rýže od čočky, které nás zase ujistilo, že v období povinné roboty bychom opravdu žít nechtěli. Po obědě jsme osedlali (téměř parní) vlak, a když už jsme u té státní hranice, museli jsme se na tu čáru dojít alespoň podívat a symbolicky vkročit levou(!) nohou do sousedního státu.
Večer nás ještě čeká stezka odvahy, takže se těšíme a trochu bojíme.
Den druhý:
Dnes jsem se probudili do poněkud chladnějšího rána, což nás ale vůbec nerozhodilo, protože nás hřálo těšení se na dnešní program. Hned po snídani jsme vyrazili na autobus do nedaleké obce Prášily, kde jsme se pod vedením zkušených instruktorů seznamovali s různými informacemi o
životě Marie Terezie. Došlo i na setkání s koňmi a stavbu co nejvyšší věže z kamenů. Po návratu nás zahřála polévka, a protože nás čeká audience právě u Marie Terezie, museli jsme si pro tuto příležitost připravit patřičný oděv. Nebo tedy alespoň masku, šaty už bychom narychlo spíchnout nezvládli.
Po večeři jsme ještě vyběhli sehnat nějaké to dřevo na oheň a rychle zalezli do pelíšků. Dnes nám to usínání jde o moc lépe než včera.
Den první:
Cesta do Železné Rudy byla sice o trochu delší než normálně, nicméně hned po příjezdu do města jsme začali poznávat stará známá místa. Ubytovali jsme se podle našich přání, což nás moc potěšilo, a pohladili žaludky prima obědem. Po poledním klidu nás čekala první pěší túra k Čertovu jezeru, během které odpadly první dvě učitelky. My ji ale zdatně zvládli a za společného pokřiku: „Za jak dlouho už tam budeme?“ jsme všechny kopce zdolali.
Večer si užíváme zasloužený odpočinek na hřišti za chatami a těšíme se, co si pro nás chystá zítřek.
Fotogalerie
